« Předchozí stránka Další stránka »

Draco Malfoy

Několik čtenářů vyprávění HP pod svíčkou podníceno zajímavou vzkazníkovou debatou provařeného tria Stínovlas, Mik159 a Mozkomor začalo zvažovat, jaký že je vlastně Draco Malfoy a jakpak ho asi vidím já. Samozřejmě jako každý čtenář příběhů o Harry Potterovi mám i já na mladíka s výrazem, jemuž se v našich končinách říká poeticky „na pěst“ svůj názor a vykoledovali jste si tímto, že se oním názorem nebudu tajit. Ovšem zavařili jste si, protože díky tomu bude následující střípek vyprávění kapánek delší. Dnešní část se pověnuje Harrymu a celá druhá polovina pak bude patřit právě Draco Malfoyovi.

Dobře vám tak ! :cp

S láskou,

M.

Ruka

Jak tu tak na to koukám, je tu poněkud přepotterováno, jenže co se dá dělat, na nic víc zatím není čas. Těším se na to, až v klídečku dokončím zápisky o Zeměploše a začnou přibývat i další mě blízká témátka, nemluvě o dokončení stránek jako takových, ale životaběh mě donutil přestat závodit s časem, takže až to bude, tak to bude, a každou vzácnou chviličku, kdy se sem dostanu, si teď užívám.

Těším se vždycky i na možnost napsat další kousek vyprávění HP pod svíčkou. Je to pro mě záhadné a dobrodružné stejně jako pro vás. Skutečně.

Příběh není tak kompaktní jako povídka 5 a půl, která vznikla najednou, tohle jsou skutečně střípky mozaiky vznikající s časovým odstupem a každý další je pro mě překvapením. Znám jen závěrečnou pointu celého příběhu. Tak nejednou dochází k tomu, co se stalo dnes. S určitým plánem usedám ke klávesnici a najednou sama zírám, že prsty píší něco úplně jiného, jako by na rozdíl ode mne ten příběh znaly. Čtu pak se stejným napětím jako vy, jaká písmena se objevují za uhánějícím kurzorem a říkám si : „Kruci, jak tohle bude dál ?“ Ovšem dřív, než si s tím stihnu lámat hlavu, prsty už za sebou mají další odstavec a má panika je jim úplně ukradená. Nechci se tím nijak zbavovat odpovědnosti, ostatně jsou to moje končetiny. Zkrátka vám jen říkám, jak to funguje.

Dnešní střípek nekončí vesele, přesto doufám, že jeho dopsání přinese určité zadostiučinění. A jestli ne, dám si přes prsty !

Přeji vám důkladný nášup víkendové pohody,

M.

Počet střípků vyprávění HP pod svíčkou dneškem dosáhl pěkného čísla pětadvacet. Asi je načase uznat, že by to nakonec ad eventum mohla být povídka (teď se dozajista chechtají čtenáři Stínovlas a Mozkomor). Samo, že ze mě nevyrazíte slib, že se vyprávění povídkou skutečně stane, a ani slib, že příběh bude dokončen, na to už mě znáte, ba dá se říct, že mě máte přečtenou.

Kam tím mířím ? Dneska mi tak došlo, že pokud by povídka opravdu vznikla, bude potřebovat jméno. Pro ten případ vězte, že by se jmenovala :

 

6 a 1/2

Harry Potter

a pečeť Strážce

 

V dnešním střípku se mrkneme, jak si ke konci prázdnin užívá Draco Malfoy. Ačkoli, kdo ví, možná si až tak neužívá a bude rád, když prázdniny vůbec přežije. Přežije ?

 

Buďte v dobrém rozmaru,

 

M.

Zeus

 Právě mi přišel kritický mailík. Nic proti, stává se to a zpravidla to těší, neboť to většinou znamená, že někdo důkladně četl zdejší vyprávění. Mailík se týkal střípku HP pod svíčkou – 23. Neobvyklá pošta. Nedostala jsem za uši, jak by se oprávněně dalo očekávat, za šílenost zápletky, nýbrž za blbé jméno postavy, které jsem si prý takhle vymyslela jen proto, aby se rýmovalo a trapně si tak ušetřila práci, a že většina jmen buď s něčím souvisí a/nebo něco znamená v překladu, ale tentokrát jsem to odbyla.

To se mě dotklo !

Jsem tedy zhrzená a trucuju. Přinejmenším… do rána.

Tccc… Taková nestydatost ! Natolik mě to rozdráždilo, že má milovaná monstera vyplašeně odklonila listy a pokusila se oběsit na vzdušném kořenu.

Pokazit ? Prosím, to není žádný problém, jsem téměř analfabet. Ale odfláknout ? To tedy ne !

To praštěné jméno vzniklo mnohem dříve, než veršovánka, a inspirace k němu je dokonce o pár tisíc let starší. Momos je znám jako bůh hlouposti a Kéry jsou bohyněmi násilné smrti. Takže žádné odfláknutí ! Zeus je mi svědkem.

Dnešní kousek střípku vyprávění mi dal pořádně zabrat. Psát dialog mezi dvěma lidmi je legrace, ale popsat překřikování a skákání si do řeči několika lidí, to pro mě byla nová zkušenost… a masakr. Obzvlášť, pokud se člověk snaží být maximálně stručný. Celé je to čtyřikrát seškrtané, dvakrát přepsané a znovu seškrtané, ale v pár řádcích se něco takového asi napsat nedá. Nicméně zkusila jsem to :c)

A pro teď se raději loučím, neboť hrozí, že si ten nedostatek prostoru budu chtít vynahradit tady :c))

 

Přeji vám krásný víkend,

M.

Konecne venku

Dneska se mi podařilo vyrvat klávesnici z tlapek užvaněné kočky a konečně vám můžu napsat. Stále zlobí připojení, ale tentokrát je to relativně snesitelné.

Událostí dne je, že jsem se dostala ven. A nemyslím tím žádný mezišpitální převoz, ale skutečně ven, s kávičkou pod slunečník. Neměla jsem sice výhled, jako je tady na obrázku, ale kochala jsem se neméně příjemným pohledem na rozkvetlý zlatý déšť, sněženky, narcisky, a to sakra modré, čemu teď nemůžu přijít na jméno.* Všechno to vonělo, ptáci trylkovali ptačí budovatelské písně, sluníčko svítilo a bylo mi slastně. Ovšem asi po dvaceti minutách se mi rozsvítily oči jako šílenému robotovi a bylo po idyle. Síla čerstvého povětří udělala své a naprosto mě skolila. Ten nezvyklý přísun kyslíku se mnou spáchal zhruba totéž, co by zvládla láhev destilátu.

Čtenáři vyprávění HP pod svíčkou si nad dnešní částí kapitoly možná řeknou : „Aháá, no to leccos vysvětluje,“ ovšem přísahám, že střípek by byl šílený i bez kyslíkové opice.

Jdu se dobrovolně vrátit do kanafasu a vám všem přeji krásný prosluněný víkend,

 

M.

 

* Vzpomněla – ta kytinda se jmenuje ladoňka.

« Předchozí stránka Další stránka »