« Předchozí stránka

 

 

Za horké neděle a úterka se našla malá chvilička a (tedy abych byla přesná – v tom horku se nedalo dělat nic, na co by se člověk musel soustředit) začal vznikat jeden z návrhů nového kabátku pro HP vyprávění pod svíčkou. Občas jste si postěžovali na horší čitelnost, barvu písma, pozadí, tak po marném pokusu využít nečekaně získaného času ke psaní jsem se odmítla vzdát předsevzetí, že prostoru využiju pro vyprávění a využila jsem jej alespoň takhle. Je to zatím jen návrh, nad narychlo naklepaným kódem protáčí oči i kočka Retarda, ale pro to, abyste si udělali představu, by to mělo stačit. Některé odkazy samo zatím nefungují, je to opravdu jen náčrtek. Mrkněte na to a dejte vědět, jestli by se vám takhle četlo lépe, případně co se vám v jakém prohlížeči sype atp. Zároveň kromě standardního „lorem ipsum“ testovacího textu přidávám i kousek nedělního pokusu o pokračování vyprávění (z čehož pochopíte, že bylo opravdu užitečnější jít dělat tohle než psát, páč je to děs).

 

smajl

Neupečte se mi,

M.

 

Jak pravidelní čtenáři zaznamenali, už dva týdny mě týrá tvůrčí krize. Rozhodně to nefláká, deptá mě ve všech směrech, šlohla mi veškerou kreativitu a snaží se mě obrat i o dobrou náladu. Mrcha. Nechápu však, čím to je. No jistě, malo času, různé trable, zlobí zdravíčko, ovšem to není nic neobvyklého, tak v čem kruci ta změna ?

Mám pocit, že mě příběh vyhodil za dveře a nechce mě pustit zpátky. Marně tluču pěstičkama, v panice hledám imaginární klíč, ale je vytrvale zavřeno.  Můžu se jen dohadovat, co se děje uvnitř. Nemyslete si, že nepíšu. Závěr posledního a kus nového střípku vyprávění pod svíčkou jsem napsala tolikrát v různých verzích, jenže.. připadá mi to tak umělé a vylhané… To není práce ukecaných prstů, které se jen třesou na to, aby mohly naprášit, k čemu v příběhu došlo dál, to je prachobyčejná fabulace, jen pouhé dohady, co se asi za těmi dveřmi děje.

Prý si musím odpočinout. Dobrá, jenže mě nejde ani to. Po pár okamžicích už jsem nervní. Odkoukat film nebo přečíst si knížku ? Nad mé síly. Dala jsem si závazek a pustila film. Nešlo to. Zvládla jsem ho nakonec díky rychloposuvu asi za dvanáct minut a ještě přitom vyřídila další dvě věci. Nejsem schopná se soustředit, do pár vteřin už myšlenky těkají na pěti dalších místech, nebo se vzápětí přistihnu u mikrospánku.

Kamarád říká, že by se to chtělo zdunět nebo zhulit. Vtipálek. Dobře ví, že na nic z toho mě neužije. Tak nevím. Nezbývá než doufat, že to prostě přejde. Teď si dělám iluze, že když se z toho vypovídám, pomůže to. Hmm.. uvidíme. Pomůže to ?

 

Přátelé, nedá se svítit, ale musím vyhlásit pauzu, bo mi drbne. Od ranného dopoledne mi tu přimo pod oknem vyhrává kango své sbíječkové etudy. Nejspíš mi exploduje kebule. Aby toho nebylo málo, došlo k přetnutí elektrického rozvodu a po nějakém čase naprostého bezproudí dochází k nepříjemným výpadkům, takže ani nevím, zda tento výkřik stihnu dopsat celý.

První verze pokračování vyprávění se mi nelíbila, druhá podlehla při absenci proudu, třetí marně potím a začínám mít toho tak akorát právě dost, pže v tom šíleném randálu se prostě nedá. Takže pauza, dost, stop. Pokračování, až bude klid a síla. Nevím, jestli ještě dnes nebo až zítra či pozítří, prostě až to bude, tak to bude.

Mějte se krásně a pomodlete se za zachování zbytků mého duševního zdraví.

M.


 

Ticho. Sice jen pracovní pauza, ale ticho. Rozlilo se tu jako hojivý balzám, pohladilo jako něžný dotek slunce, krásné a láskyplné. Sameček sýkorky nesměle spustil píseň lásky. Ozval se i kos a na borovici vedle okna usedl párek hrdliček. Dole v růžích zabzučela včelka. Sejmula jsem z čela mokrý šátek uvázaný po vzoru starých domovnic a blaženě vdechla tu vůni klidu a míru.

A pak přijelo hejno smradů na kolech a začali zvonit na zvonky. A zvonit a zvonit a zvonit !!! Děti miluju, těm bych neublížila, ale ty zvonečky, ty zvonečky ! Ty bych ukroutila, humánně kladivem zahubila a zakopala alespoň pět metrů pod zem. Ke zvonkům se přidal křovinořez, cirgulárka a kango se připravuje ke svému partu. Pláču. Mám migrénu a absolutní sluch. Asi mě drbne.

 

 

Nečekaně mrazivá červnová noc (na Šumavě -4°C) přinesla uplakanou neděli. Kolem mě létají kapky barvy (bílá a světle zelená, kdyby to někoho zajímalo) a mám chuť emigrovat. Deprimovaná kočka Retarda se počurala u šerstvě vymalované zdi, kotě Angie získalo o dvě barvy víc (to zelené ucho jí sluší), ostatní zvěř se kryje, kde může, ale dá se snadno vysledovat podle barevných otisků tlapek na zemi. Nevím, kolik času s pc se mi podaří ukořistit, abych mohla připsat další kousek vyprávění HP pod svíčkou, ale přidávám rychle alespoň hádanku.

V jaké HP roli najdete tuto herečku ?

Hadanka


Jak dopadla hádanka ?
Číst celý zápisek »

 

Plánovaný víkendový odpočinek se nekonal a zatím stále nekoná. Včera jsem se kasala, jak si budu užívat lenošení a ouha, hned na to přišla pracovní kalamita, která se řešila pozdě do noci… aby vzápětí přišla druhá, která se řeší ještě teď… a možná se přijde o práci za poslední dva roky. Za okamžik tedy rychle doplním alespoň odpovědi na předchozí dvě hádanky.

Zatím si můžete přečíst smutnou zprávu o tom, že zemřel jeden z mladých herců šestého dílu Harry Pottera :c(

« Předchozí stránka