svicka
Leden 2010, Magnas

 

T

 

ak už je tu máte,“ nakoukla madam Hoochová do famfrpálové šatny nebelvírského mužstva. Všichni zvědavě natahovali krky, jen Ginny se tvářila jako člověk, který čeká, jestli se potvrdí jeho tip. Potvrdil.

„John a Paul,“ vytáhla profesorka zpoza dveří rozrušením zčervenalá Gobletovic dvojčata*. „Zkuste, jestli by vám vyhovovali. A pokud ano,“ podívala se na Ginny způsobem, jako by mluvila s kolegyní, „zkus je ohlídat, ať se nepomlátí mezi sebou.“

„Pokusím se,“ usmála se Ginny. „Kluci, šup ven a na košťata, ukažte nám, co umíte,“ houkla na druháky, kteří se vyjukaně rozhlíželi po šatně.

Během okamžiku bylo jasné, že mužstvo je kompletní. Oba malí bráškové létali jako draci a překvapivě jim to šlo i s odrážečskými pálkami, dokonce ještě lépe než s camrálem.

Z tribuny tleskali a skandovali tradiční diváci, kteří si nemohli první trénink nechat ujít: Hermiona, Colin Creevey a malá Connie Claytonová, která přišla svým spolužákům držet pěsti.

Harry se spokojeným úsměvem pozoroval, jak si bráškové ve vzduchu vedou. Dobří odrážeči pro něj jako pro chytače byli nejdůležitější spoluhráči. Dokud hrál Fred s Georgem, nikdy nemusel hlídat potlouky a mohl se soustředit jen na zlatonku.

„Huh,“ vydechl Jack Sloper, který před posledním zápasem přešel na post střelce. „Takhle já to nikdy neuměl.“

„To je fakt,“ připustila s nemilosrdnou upřímností Ginny a přitom nepřestala na nebi sledovat Johna s Paulem. „Jsi mnohem lepší střelec než odrážeč. Ale s tím si nelam hlavu, každý zkrotit potlouk nedovede. Heeej!“ zavolala na nahoru a ukázala bratrům na trávník.

Přistáli celí udýchaní se zrudlými tvářemi. „Berete nás?“ zeptali se nedočkavým dvojhlasem.

Ginny si přečetla v obličejích zbylých členů týmu souhlas a přikývla.

„Joooo!“ s výskokem si plácli dlaní o dlaň, chytili se za ruce a v oslavném tanečku radostí skákali a výskali tak, až nakazili smíchem i ostatní. Jásot a potlesk zněl i z tribuny.

„Dobrá, takže honem všichni do vzduchu! Jedem, jedem, jedem a ať to lítá!“ zavelela kapitánka, mužstvo se vzneslo do vzduchu a první famfrpálový trénink, vzácný okamžik, kdy se dalo na vše špatné zapomenout, začal.

Madam Hoochová to chvilku spokojeně pozorovala z kraje hřiště a pak se vydala do školy, aby tu dobrou zprávu řekla Minervě.

 

Profesorka McGonagallová měla v tu chvíli zcela jiné starosti. Stála v ředitelně vedle stolu Albuse Brumbála a poslouchala nepříjemný hlas stejně nepříjemného Basila Beefera. Ten rázoval po pracovně sem a tam, napřímený jako prkno, s rukama za zády.

„Není možné dopustit, aby mládež vyučoval nějaký ignorant. Každá skvrna na pověsti vyučujících této školy musí být a bude odstraněna! A zde bylo jasně řečeno, že jde o profesora neschopného. Takové zprávy jsou pochopitelně znepokojivé. Nemůžeme si dovolit žádnou neopatrnost,“ kvičel Basil. „Tedy samozřejmě tím nechci říct, že by hrozilo nějaké nebezpečí,“ mávl rukou v odmítavém gestu a zase jí vrátil za záda. „Ovšem ta záležitost s vaším šafářem se nedá ignorovat. Mezi námi, už jen fakt, aby vyučoval člověk, který byl dvakrát odsouzen, nebudí příliš důvěru a –“

„Dvakrát nespravedlivě odsouzen,“ podotkl klidně Brumbál pohodlně usazený ve svém křesle za stolem. „Avšak to spíše zpochybňuje kvality Ministerstva a Starostolce, než lidské a pedagogické kvality Rubeuse Hagrida.“

„Pch! Lidské…“ utrousil Basil opovržlivě. „Mimochodem otázku dalšího působení toho kentaura, co ho tu chováte, probereme v brzké době také.“

„Máte zjevně mylné informace, žádného kentaura zde nechováme.“

„Chcete snad zapírat?!“ vybuchl Basil fistulí. „Chcete mi do očí lhát, že tu není žádný kentaur?!“

„Je tu profesor Firenze, náš odborník na astrojasnovidectví,“ připustil Brumbál a pak se trochu sklonil a tišším hlasem, jakým se dává dobrá rada, dodal: „Chovat můžete drůbež nebo kočku, ale ne profesora. Musíte pečlivěji volit slova, Basile, vystupujete koneckonců jako zástupce ministerstva a zkuste si představit, jaký to budí dojem, když projevíte tak elementární neznalost.“

Basil Beefer zalapal po dechu a jeho obličej dostal sytý karmínový odstín.

Bez zaklepání se rozletěly dveře a dovnitř vstoupil vedoucí bystrozor Martenmug, za sebou táhl za rukáv obrovitého Hagrida, který vypadal jako ztělesněné neštěstí. „Tak tady je připravený k výslechu.“

„Připravený? K výslechu?“ zeptala se pohoršeně nebelvírská ředitelka, která už nevydržela té šaškárně mlčky přihlížet.

„To se vás netýká,“ odsekl Martenmug. Pak se na ni zle podíval a dodal výhrůžně: „Zatím.“

Její sevřené rty a pohrdavý pohled byly velmi jasnou odpovědí.

„Mám tu zprávu, že jste včera ve 22:27 v hostinci U tří košťat v obci Prasinky kriticky hovořil o vyučujícím Obrany proti černé magii,“ postavil se Basil Beefer proti Hagridovi a tvářil se komisně. Málem si přitom zlomil krk, jak se musel dívat vzhůru.

Zoufalý bradavický klíčník klopil oči a nervózníma rukama si žmoulal cíp kožichu.

„No tak hovořil nebo nehovořil?“ vyštěkl Basil způsobem, který by mu záviděl každý vzteklý yorkšíráček s beruškou nad obočím.

Hagrid stále s pohledem přibitým ke špičkám svých bot přikývl.

Basil se zvednutým obočím, našpulenými rty a výrazem ‚já to říkal‘ pohlédl vítězně na ředitele.

„A o copak šlo, Rubeusi?“ zeptal se nevzrušeně Brumbál.

„Když ten syčák – teda jako profesor – hodil po Tesákovi kámen. Dyť učí obranu, to se nemoh bránit jinak?“ konečně Hagrid zvedl oči plné křivdy. „Navíc je to… tento… nevýchovný, že jo. Taky se vo něm řiká, že ho ještě nikdo neviděl čarovat. Přišel kdoví vodkaď, je divnej a ubližuje zvířatům!“

Basil spokojeností jen zářil.

„Ach tak,“ pousmál se Brumbál a otočil se s milou prosbou na nebelvírskou třídní: „Minervo, bylo by možné přivést Lionela?“

Profesorčin pohrdavý výraz rozmrzl: „Samozřejmě, hned jsem zpátky.“ Když však procházela kolem ministerských zaměstnanců, opět by se o její pohled daly brousit meče.

„Já bych si pro něj došel,“ oznámil nadutě Martenmug.

„O tom nepochybuji,“ odtušil Brumbál aniž mu věnoval jediný pohled a zaměřil se na Hagrida. „Nuže, Rubeusi, jsem si jist, že se ten neblahý incident vysvětlí jako hloupé nedorozumění. Nicméně nijak se netajím tím, že bych tu na postu profesora Obrany proti černé magii raději uvítal například Dedaluse Kopála, který v loňském roce prováděl vynikající výcvik, nebo Remuse Lupina, jehož styl výuky účinné obrany pokládám za excelentní.“

„Toho vlkodlaka?“ vykvikl pobouřeně Basil. „Je zjevné, že nejste dostatečně fundovaný pro výběr zaměstnanců.“

„Ach, ano, rozhodně ne pro výběr vyhovující záměrům ministerstva. Proto jsem byl také nucen, a nejsem tím nijak nadšen, přijmout profesora Al-Terega,“ pravil s klidem Brumbál, čímž Beefera poněkud vyvedl z konceptu. „O to víc mě těší, že mi ministerstvo dalo za pravdu a přišlo profesora odvolat, abych mohl aplikovat vlastní výběr.“

„Prosím? To v žádném případě! Nechápu, jak jste mohl dojít k tak zcestným závěrům. Jsme tu proto, abychom prověřili, co se tu děje, a pokud bude někdo odvolán a pravděpodobně i odsouzen za šíření poplašných zpráv, tak on,“ ukázal na roztřeseného Hagrida, který vytřeštil zoufalý pohled na Brumbála.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Vstupte!“ nařídil Basil.

Okamžik se nedělo nic. Pak vešel Lionel způsobem, jakým vchází vládce do svého budoáru.

Na Basila Beefera, ať chtěl nebo ne, to udělalo dojem a zmateně nabídl pravici k pozdravu. Profesor na to reagoval drobnou úklonou.

„Takže vy jste –“ začal vykolejený Basil, ale profesorovo charisma mu sebralo slova, takže zapomněl, co chtěl říct a zůstal zírat s otevřenou pusou.

„Ano, jsem,“ odpověděl tajuplně Lionel. „A vy jste autor známé publikace Návrh změn systému katalogizace magie, nemýlím-li se – Mistr Beefer. Je mi potěšením se s vámi setkat.“

„Ech… no… ano,“ zakoktal se Basil, na okamžik zrudnul a navzdory tomu, že se to zdálo nemožné, ještě více se narovnal a vypnul hruď. „Ech… nečekal jsem, že je má práce známá až… až?“

„Váš zajímavý počin jsem měl možnost nastudovat v Istanbulu.“

„Ach… ano, jistě… samozřejmě,“ ušklíbl se sebevědomě Basil, jako by šlo o něco, co slýchá denně. Pravdou bylo, že jeho publikaci používali knihkupci místo zarážky u dveří, čehož si byl vědom a tudíž patřičně zhrzen. „Ale k věci, ať se neobíráme o čas. Na základě jistých zpráv jsem nucen … nucen… eee…“

„Ano?“

„Překontrolovat vaše doporučení. Navíc tenhle si na vás stěžoval,“ s úlevou konečně zformuloval Basil odpověď tak, jak jí považoval za dostatečně diplomatickou.

„Začněme stížností,“ určil Lionel. „Čím jsme vám zavdal důvod, Rubeusi?“

„No…“ Ze žmoulaného konce spratkového kožichu začaly na koberec padat chlupy. „To jako kvůli Tesákovi,“ nakonec zamumlal Hagrid.

„Velmi pěkný a milý pes. Jen trochu neopatrný,“ pravil s naprostým klidem Lionel. „Vběhl pod mlátivou vrbu a chtěl jsem mu hodit aport, abych ho navnadil jiným směrem a nedošlo k jeho zranění. Chápu, že to mohlo působit všelijak a mrzí mě, že jste si to špatně vyložil.“

„Byli u toho nějací svědkové?“ zeptal se důležitě Basil.

„Ne. Mám za to, že nikoli. Nebo vy jste tam snad někoho zahlédl, Rubeusi?“

Hagrid vykulil oči nad tou bezostyšnou lží, už otevíral pusu k odpovědi, ale pak si všiml upřeného Brumbálova pohledu. „Ne,“ řekl nakonec nejistě. „Nikdo tam nebyl.“

„Mno!“ zatvářil se Basil pohoršeně, jako by se tím chudák Hagrid právě přiznal kdoví k čemu.

„Velmi dobře, jsem rád, že jsme si to vyjasnili,“ pravil Hagridovi s klidem Lionel a otočil se na Beefera: „A jaký problém je s mým doporučením?“

„Jak bych to jen… je zde upozornění, že ačkoli jste cizinec, hovoříte překvapivě téměř bez přízvuku,“ při těch slovech se Basil na zlomek vteřiny podíval na Martenmuga.

„Ach tak,“ usmál se exotický profesor. „V tom bych neviděl žádnou záhadu. Jak je z mých dokladů zřejmé, má matka pocházela z této země.“

„Mudla?“ zeptal se Basil jakoby nic a domníval se, že to bylo vychytralé.

„No dovolte!“ obořil se na něj Lionel. „Vypadám snad jako nějaký mudlovský šmejd?!“

„Takové výrazy tu netolerujeme, Lioneli,“ ozvala se přísně McGonagallová.

„Vy se do toho nepleťte!“ okřikl jí Martenmug.

„Mno, takže to bychom měli vyřízené,“ řekl Basil a otočil se spokojeně na Hagrida. „Pomluvy, šíření poplašných zpráv za účelem vyvolání paniky, jistě se toho najde ještě víc a bude toho dost na dlouhý pobyt v Azkabanu. Zatkněte ho,“ pobídl posunkem Martenmuga.

„To ne!“ vykřikl Hagrid.

„To nemyslíte vážně!“ zvolala McGonagallová.

„To je málo,“ prohlásil roztrpčeně Lionel.

V ředitelně zavládlo několik vteřin překvapeného ticha.

„Ech… prosím?“ nepochopil Basil.

„Je řeč o Azkabanu. Kdybyste byl zdejší, věděl byste, že je to velmi tvrdé vězení,“ řekl s nepříjemným úsměvem Martenmug.

„Samozřejmě jsem o něm slyšel, ovšem k čemu nám tam bude? Jen to vzbudí další pomluvy a tentokrát by to odnesla pověst ministerstva, pánové. Vyhlášku mám pochopitelně nastudovánu a bohužel na tento případ by byla jen obtížně aplikovatelná i přes své brilantní zpracování. Hned by začaly kolovat fámy, že se toho poloobra ministerstvo snažilo umlčet, když chtěl varovat rodiče studentů a podobně, a to ve chvíli, kdy se zvedá drzá a nehorázná vlna protestů kvůli snaze dostát tradicím zdejšího vězeňství. Ne, to si nemůžeme dovolit. Navíc já důrazně trvám na očištění svého jména!“

Beefer s Martenmugem se na sebe zaskočeně pohlédli. Slova cizince zněla logicky.

„A jaké řešení byste navrhoval?“ zeptal se Basil.

„Hmmm,“ zamyslel se Lionel a začal o sebe poklepávat bříšky roztažených prstů zdobených zlatem. „Veřejná omluva je naprostou nutností. A podmínečně zbavit funkce profesora Péče o kouzelné tvory. Pokud by se pak mělo něco podobného opakovat…“ usmál se a rozmáchl rukama dlaněmi vzhůru. „Rázný zásah by pak byl nezpochybnitelný, prestiž vašich úřadů by vzrostla a, hmm, řekněme že by se tak jednoduše odstranil první z nedostatků této školy.“

„Lioneli, to nemyslíte vážně,“ řekla znovu McGonagallová, ale v jejím hlase teď zněla podivná nejistota. Otočila se na Brumbála: „Albusi, přece nedopustíte –?“

„Obávám se, že ano. Tito pánové jsou k takovému postupu zcela oprávněni a způsob, který navrhuje zde profesor, je bohužel nenapadnutelný,“ opáčil stále s klidem Brumbál.

„Ale přece…“

„Dost řečí!“ zvolal exotický profesor, jako kdyby tu on sám byl ředitelem a mávl přitom rukou jako vládce.

Profesorka se zarazila. Zablýsklo se jí v očích a její pohoršený přísný výraz rázem ztuhnul, jako by zkameněl. Neřekla už ani slovo. Nehnutě, pouze pohybem očima se podívala na Brumbála, pak probodla Lionela vážným pohledem a zůstala tak, dokud oba zaměstnanci ministerstva neodešli i s naprosto zmateným Hagridem řešit onu veřejnou omluvu.

Když se za nimi zavřeli dveře, chvilku počkala a pak řekla přísně: „Nechcete mi náhodou něco říct, drahý Lioneli?“

Exotický stařík se pobaveně usmál. „Co jen budete chtít, Minervo. Už jsem vám vyprávěl o svém dobrodružství v Bangladéši?“

Nebelvírská ředitelka se však ještě víc zamračila, nečekaně k němu přistoupila a než tomu stihl zabránit, chytila ho za ruku a povytáhla dlouhý rukáv jeho hábitu. Stáhl rukáv zpět, ale pozdě. Už viděla to, co tušila, že spatří. Na okamžik se zdálo, že ho udeří do tváře.

Ohlédla se vyčítavě na Brumbála a beze slova odešla.

„Minerva je mimořádně všímavá a po čertech chytrá,“ řekl uznale ředitel, když z chodbičky dozněly kroky rázně odcházející profesorky. „A mám pocit, že něco tuší i Filius.“

„Nejen on,“ podmračil se Lionel. „Předevčírem se mě Poppy snažila vlákat na ošetřovnu pod záminkou podezření z nachlazení, když na mě předtím Rosewoodová zpoza rohu vyslala kýchací kletbu. Málem na to přišel i Potter, ale naštěstí si víc všímal psa.“

„Stejným rizikem je i Grangerová a tím největším bezesporu Ginny Weasleyová,“ našpulil zadumaně rty Albus Brumbál. „Ovšem to nás už brzy trápit nebude.“

 

 

 

 

 

Předchozí kapitolaMinulá kapitola Další kapitolaDalší kapitola


Dvojčata John a Paul Gobletovi se už od loňského nástupu do Bradavic toužila dostat do nebelvírského famfrpálového týmu a spolu se svou nejlepší kamarádkou Connie Claytonovou pravidelně chodila fandit i na všechny tréninky. Nemohou se dočkat, až jednou budou hrát famfrpál i jejich mladší bratři: osmiletý George a půlroční Richard. Ron nikdy nepochopil, jak mohla Hermiona loni uhodnout, že přinejmenším jeden z jejich rodičů je mudla. Vy to ovšem, předpokládám, víte.




Zde můžete přidat svůj komentář


Jméno




:D :-) :( :o 8O :? 8) :lol: :x :P :oops: :cry: :evil: :twisted: :roll: :wink: :!: :?: :idea: :arrow: :| :mrgreen: